Natáčel se LEGO® PŘÍBĚH technikou stop-motion?

Tuhle otázku si po jeho zhlédnutí kladli snad úplně všichni. Vsadíme boty na to, že nad tím dumáte i vy – a proto teď čtete tenhle článek. Rozumíme tomu. Jak ostatně scénograf Grant Freckelton v roce 2017 prozradil platformě Vox, i sami režiséři chtěli, „aby si diváci nebyli jistí tím, co vidí, totiž jestli jde o stop-motion animaci, nebo počítačové efekty“.

Jak tomu u důležitých životních otázek bývá, odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Proč? Protože se využívaly obě techniky: jde o počítačovou animaci opravdových LEGO® dílků, která má fotorealisticky připomínat stop-motion videa. (Ano, i my jsme si předchozí větu museli přečíst dvakrát.)

V tomhle článku vám prozradíme, co přesně tohle komplikované vysvětlení znamená, a podělíme se s vámi o pár zajímavostí ze zákulisí.

Režiséři obou filmů chtěli docílit jednoho: aby výsledek vypadal, jako by ho doma natočilo malé dítě… Tedy pokud by mělo hollywoodský rozpočet.

V roce 2015 Warner Bros publikoval dokument o filmu s názvem Creating the Bricks. V něm Chris Miller vysvětluje, že „myšlenkou bylo vzít doma natočené [stop-motion] video z LEGO kostek a pokusit se ho přetavit ve film pro velké plátno – pohrát si se světlem, úhlem záběru a všemi těmi věcmi, co se řeší u velkorozpočtových hraných filmů“.

Jak toho filmaři dosáhli?

Ze všeho nejdřív chceme zdůraznit, že celý film do nejposlednějšího detailu sestává z LEGO kostek. Veškerá města, planety, galaxie, dopravní prostředky… To všechno pro natáčení vzniklo od nuly a podle „pravidel“ pro skutečné LEGO stavebnice. Až potom se postavené výtvory zdigitalizovaly. Při natáčení tedy široko daleko nebyla k vidění jediná napodobenina LEGO kulis.

Slovy šéfa počítačových efektů Aidana Sarsfielda v rozhovoru pro výše jmenovaný videodokument: „LEGO technologie, co za filmem stojí, je nevídaná. Kdykoliv kamera zabírá tisíce budov, jsou to opravdové budovy z LEGO kostek, žádné makety.“

Chris Miller v dokumentu vysvětluje, co za touhle vizí stálo: „Když si film v libovolnou chvíli zapauzujete, vidíte na obrazovce věci, co byste si mohli sami postavit.“ Platí to i pro komplikované záběry, třeba explozi, mořskou vlnu nebo bláto, co od kol nevyzpytatelného LEGO Batmobilu vystříkne až na „objektiv“.

K přesnému modelování kostičku po kostičce designéři používali počítačový program. Nebyl to ale žádný předražený software, o kterém jste nikdy neslyšeli, ale LEGO Digital Designer – náš vlastní, úplně obyčejný program pro 3D modelování, který si můžete zdarma stáhnout i vy.

Potíž je v tom, že takovéhle programy sice věrně kopírují fyzikální zákonitosti LEGO kostek (například vám nedovolí zkombinovat dílky, co k sobě nepasují), ale kdybyste se na ně spoléhali stoprocentně, nemusel by výsledek být praktický.

Například v LEGO PŘÍBĚHU 2 tvůrci chtěli, aby měla Ultrakatty co nejvíc bodlinek. Teprve při experimentování s reálnými prototypy si ale uvědomili, že i když Ultrakatty se spoustou bodlin vypadá skvěle, nepůjde ji při hraní pořádně držet v ruce.

Možná se teď ptáte, proč je to takový problém?

A jsme zpátky u původní myšlenky celého filmu: natočit ho tak, jak by to udělalo malé dítě. Kdyby nemělo, jak model chytit, všechen realismus by byl ten tam. To znamená jediné: že si oba režiséři donekonečna hráli s LEGO kostkami a vyráběli prototypy hrdinů, aby věděli, jak bude ta která postavička vypadat. Moment, „hráli“? Chtěli jsme říct „vyhodnocovali“.

Čas na zákulisní informace! V obou filmech jsou v hraných scénách rozesety spousty původních prototypů postav, kulis i vozítek.

A teď k té slíbené animaci. Celý film je sice vytvořený počítačově, animátoři (australské studio Animal Logic) ale dostali za úkol co nejdůsledněji dodržovat zásady pro stop-motion animace. To znamená, že byly figurky omezené tím, jak vypadají: nemohly ohnout ruce v loktech, propnout nohy a podobně. Někdy si nicméně tvůrci dovolili se od pravidel trochu odchýlit – třeba když má postava pokývnout hlavou. Obecně vzato se ale požadavek, aby šlo kdykoliv postavit to, co v danou chvíli vidíte na obrazovce, vztahuje i na postavy.

To samo ale samozřejmě k tomu, aby film vypadal, jako by ho doma na koleni natočil fanoušek, nestačí. Nene, musely se ještě přidat nejrůznější nedostatky a nedokonalosti – a že je jich ve filmu požehnaně! Ve zmíněném videodokumentu druhý režisér Phil Lord popisuje, jak filmaři „dlouze zkoumali, jak na LEGO kostky dostat otisky prstů“. Výsledek jejich snažení je poznat na nejedné postavičce – nejčastěji asi na Emmetovi, který je na lesklých částech pořádně „ohmataný“.

I samotné postavy byly navrženy s přihlédnutím k nedokonalostem. Třeba Benny, kosmonaut z 80. let, byl vymodelován podle skutečné figurky Chrise Millera, kterou měl od dětství a o které se vědělo, že jí kvůli designové chybě praská helma. (Jen tak na okraj... můžeme vůbec takovou informaci publikovat? Došlo už k promlčení celé záležitosti a můžeme tedy otevřeně hovořit o vadách 40 let starých LEGO modelů? Pokud čtete tuto větu, odpovědí je: „Myslím si, že ano.“) To je citát z filmu, pokud to někomu nedošlo.

Nabízí se ještě jedna otázka: Když vezmeme v potaz úsilí ukryté za tím, aby se daly všechny části filmu postavit, všechny ty mikroskopy a dioramy, nekončící snahu o nedokonalosti a množství práce a produkční činnosti vynaložené na to, aby film působil dojmem, že jde o domácí fázové video… Proč jsme ho prostě nenatočili jako fázovou animaci?

Chcete-li znát odpověď na tuto otázku, přesměrujeme vás na část prvního filmu, která touto technikou vznikla – závěrečné titulky. Ty má na svědomí Stoopid Stoodios (tvůrci projektu „Robot Chicken“) a vytvoření této 3minutové sekvence zabralo 3 animátorům 2 měsíce práce. U posledních dvanácti vteřin titulků, které obsahují všechny předchozí animované modely současně, musel každý ze 3 animátorů pohnout v rámci každého snímku se 150 LEGO dílky. (!!!)

Čas a úsilí potřebné pro vytvoření celovečerního filmu s využitím této techniky jsou téměř nevyčíslitelné. Ale naštěstí jen téměř… protože tato hádanka byla vyřešena už během příprav prvního filmu. Vytvořit LEGO PŘÍBĚH pomocí fázové animace by trvalo 10 let a bylo by k tomu zapotřebí 15 milionů LEGO dílků.

Máte zájem o vytvoření vlastního animovaného videa „stop-motion“? Přečtěte si našeho průvodce s těmi nejlepšími tipy a triky…