Balíček dvou sad jako dárek k nákupům splňujícím příslušné podmínky za alespoň 1 200 Kč*Další info
Balíček dvou sad jako dárek k nákupům splňujícím příslušné podmínky za alespoň 1 200 Kč*Další info
U příležitosti letošního Mezinárodního dne žen se zaměřujeme na nerovnost pohlaví ve světě designu.
Pozvali jsme si šest našich designérek a vyptali se jich, jak překonávaly překážky v kariéře a co by poradily dívkám, které o tomto povolání sní.
„Podle mě jsme jako společnost naučení, že je svět designu čistě mužský – alespoň zvenku tak totiž vypadá.“
S názorem seniorní grafické designérky Crystal jde jen stěží nesouhlasit.
Ve Spojeném království například v produktovém či průmyslovém designu pracuje jen 5 % žen.
Nerovné zastoupení pohlaví v minulosti vedlo k nejrůznějším pochybením u výrobků, které ženy používají – od lékařského vybavení až po konstrukci sedadel v automobilech. Podle studií navíc genderová nerovnost zvyšuje pravděpodobnost, že si společnost povede hůře v porovnání s pracovištěm, které podporuje diverzitu.
Všechny očividně hýří kreativitou. Roberta Sandri, manažerka designu zážitků v nadaci LEGO Foundation, byla odjakživa fascinovaná tím, jak se vyrábějí věci… a ještě víc ji bavilo je rozebírat. Designérka kostek Esmee zase vzpomíná, jak jako malá rozebrala babičce topinkovač, i když ho neuměla sestavit zpátky.
Seniorní designérku Ellen, která pracuje na kolekcích LEGO® Friends, k designu přitáhla dyslexie – jiné předměty jí tolik nešly. „V designu jsem se naopak posouvala kupředu. Přicházela jsem s nápady a pozorovala, jak se mění ve skutečnost.“ Manažerka designu Roberta Cardazzo přitakává: už jako malá si uvědomila, že „může konkrétním vizuálním způsobem ztvárnit to, co je na ní jedinečné“.
Zdá se, že všechny k práci v designu zkrátka přivedl jakýsi vnitřní hlas. Kvůli nerovnosti pohlaví je ale čekaly nejrůznější překážky.
Když například Roberta Sandri dostala první práci na univerzitě, za kolegy měla dva spolužáky – a jen od ní se čekalo, že bude všem vařit kávu.
Esmee při skupinovém univerzitním projektu dostala horší známku než její mužští spolužáci. Vysvětlení od vyučujícího? „V životě to chodí úplně stejně.“
Taková zjevná diskriminace je spíše ojedinělá. Mnohem častější je diskriminace nenápadnější, ovšem úplně stejně škodlivá. Designérky, se kterými jsme mluvily, ji popisují jako všudypřítomnou.
Designérka modelů Maria to shrnuje následovně: „Někteří mí mužští kolegové si velmi dobře uvědomovali, že jsem žena.“ Kvůli tomu se k ní na denní bázi chovali jinak než k mužským kolegům.
„Začíná to už vzděláváním,“ říká Ellen a vzpomíná, že při studiu designu neměla skoro žádné spolužačky, jen spolužáky. „Potřebujeme co nejdřív oslovit atypické designéry a inspirovat je, když se rozhodují o kariéře. Jinak se i nadále budou na stejná pracovní místa hlásit stále stejní lidé.“
Roberta Cardazzo souhlasí: „Situace by se změnila k lepšímu, kdyby měli studenti rozmanitější vzory. Když jim vyučující na univerzitě budou ukazovat různorodé designéry, bude do budoucna pestřejší i designérská komunita.“
Existují ale i okamžitá řešení – Crystal zmiňuje slovní zásobu, která se ve světě designu používá: „Neměli bychom navrhovat věci ‚pro muže‘ a ‚pro ženy‘. Máme navrhovat věci pro všechny.“
Větší diverzita by neprospěla jen navrhování hraček.
„Rovnost pohlaví je zásadní jak u navrhování hraček, tak v libovolném jiném oboru, kterému se designéři věnují,“ poukazuje Roberta Cardazzo.
To si palčivě uvědomují všechny naše designérky.
„Design má řešit úkoly, které mu lidé předkládají,“ vysvětluje Roberta Sandri. Čím různorodější tato řešení budou, tím lepší bude výsledek.
„Existuje jediný způsob, jak vyrábět to nejlepší pro široké publikum, které chceme oslovit: produkty musí navrhovat lidé, kteří jsou ze stejného prostředí jako uživatelé,“ přitakává Ellen. Zdůrazňuje, jak je důležité, aby designéři pocházeli z různých sociálních vrstev a etnik.
A co když odhlédneme od potíží, se kterými se naše designérky potýkají ve světě ovládaném muži? Mají tyto ženy pocit, že se ubíráme správným směrem? Všechny se shodují, že ano – ale jsou ve svém hodnocení opatrné.
„Jsme na dobré cestě,“ říká Esmee. Dodává, že mnoho stereotypů, které zažila, už se v mladší generaci tolik nevyskytuje.
„V minulosti muži častěji navrhovali hračky pro chlapce i pro dívky,“ vzpomíná Maria. „Teď do designérských týmů nastupují i ženy a vnášejí do nich vlastní zkušenosti a vlastní hlas.“
„Musíme v nastoleném směru pokračovat,“ zdůrazňuje Roberta Sandri. „V posledních letech se udělal velký kus práce, zejména u nás v LEGO Group. Jsem si jistá, že nás na vytyčené cestě čekají další velké úkoly.“
A co by naše designérky poradily dívkám, které o tomto povolání sní? Jejich doporučení se dají obecně rozdělit do dvou oblastí.
Tu první shrnuje Maria: nebát se být sama sebou. „Poslouchej sama sebe a vždy respektuj, jak se cítíš.“
Druhá rada? Houževnatě postupovat kupředu. „Nikomu nedovol, aby zpochybňoval tvou kreativitu,“ říká Roberta Cardazzo.
(Crystal nabídla i několik silnějších slov, která „haterům“ věnovat. Sice je sem nemůžeme napsat, ale rozhodně souhlasíme.)
A co by naše designérky poradily dívkám, které o tomto povolání sní? Jejich doporučení se dají obecně rozdělit do dvou oblastí.
Tu první shrnuje Maria: nebát se být sama sebou. „Poslouchej sama sebe a vždy respektuj, jak se cítíš.“
Druhá rada? Houževnatě postupovat kupředu. „Nikomu nedovol, aby zpochybňoval tvou kreativitu,“ říká Roberta Cardazzo.
Co dalšího skupina LEGO Group pro rovnost v designu podniká? Podívejte se sem.
