Jantarová spirála – 1. kapitola Varovná vidina

Dobré ráno! Mám otázku na všechna ranní ptáčata: pamatujete si někdy své sny?

Můj byl spíš jako vidina – jeden obraz za druhým přímo v mojí hlavě. Teď se cítím, jako by si na mě sedl nindžorožec!

Nejprve mě vítr unášel směrem k nějaké vesnici, ve které bylo pár domků obklopených rýžovými poli. Nacházela se hluboko v údolí a v dálce byly vidět zasněžené vrcholky, ale nepoznávala jsem to tam.

Pak jsem jen tak prošla zemí do temné komnaty. Možná to byl nějaký chrám nebo hrobka. Moc jsem toho neviděla kromě nádoby nebo vázy na druhé straně místnosti.

Opravdu mě však zaskočila vidina ženy s krátkými červenými vlasy, honosnými červenými šaty a laskavým úsměvem. Byla to moje matka! Můj otec mě nechal uvěřit, že je pryč – lhal? Je snad stále naživu? Proč nikdy nepřišla a nehledala mě?

Tato vize mi připadala tak reálná, že odmítám uvěřit, že to byl jen sen. Možná že když najdu tu vesnici, tak najdu i svou matku! Myslím, že znám někoho, kdo mi to místo může pomoci najít. Tedy v případě, že se mnou bude chtít mluvit: Slyšela jsem, že Chamille se v těchto dnes nechová zrovna nejušlechtileji.