Dychtivý po orlech

Byl Štědrý večer, tu celým orlím domem slyš, jak cosi štrachá, jeden tvor, však nebyla to myš. Eris po celém patře pátrá, kdo se tu prohání, když přitom uslyšela na dveře bouchání. „Kdo je tam?“ ptala se, však odpovědi se jí nedostalo, a i když neopatrné to bylo, dveře otevřít ji něco hnalo. Proutěný tam venku mezi dveřmi košík stál, nad stometrovým pádem, křik se z něj ozýval.

Vše, co chci k Vánocům…

Eris sklonila se nad koš, ta fénixova duše statečná, aby se zblízka podívala, co zachránit se ještě dá. Sup známý jako Voom Voom jak děcko ležel tam, stříbrnou lžičku v zobáku a zabalený v povijan. Eris se usmála. Vypadal legračně a strašně roztomile, vytáhl však blaster a hrozil, že ho použije. Paže, ruce, křídla vzhůru, Eris po posteli své zatoužila nic víc v té chvíli nepřála si, než aby zlý sen v ní snila.

Pták proti ptákovi

Než Eris nadála se, už spoutaná tam byla, se spoustou třepotání a aniž slůvko vypravila. Jen seď a hleď, jak krouží a slétají se supi, a Orlí město i blízcí tví jak v zajetí tam úpí. Opatrně a šetrně na zem dosedali, supi vždy přiblížení na přistání dobře znali. Naloženi a temnou nocí odvezeni ve vozech, aniž by jedno slovo padlo o bojování důvodech.